Chov slepic na dálku
Chov drobného hospodářského zvířectva, zejména slepic, je užitečnou zálibou. Lze přitom zužitkovat i všechny domácí odpadky z kuchyně, těch bývá obvykle dost. Kromě radosti a zábavy, poskytuji slepice užitek. Čerstvá vajíčka i slepičlí maso uvitá každá hospodyňka. Zahrádkářům se hodí i slepičí trus.
Kdo má chatu nebo chalupu, kam jednou týdně pravidelně dojíždí a může slepicím vyhradit kus trávníku na výběh, ten může slepice chovat ,dálkově'— pří slepičí samoobsluze. Samoobsluha se vyplatí i tomu, kdo chová slepice v blízkosti trvalého bydliště. Zbaví jej starosti o každodenní krmení.
Slepičí samoobsluhu obstará automatické krmitko a napáječka. Má-li být z chovu slepic radost a užitek, je třeba zajistit i dobré „ubytování' slepic, zejména v zimním období. Uveřejňovaný popis čerpá z vlastních čtyřletých zkušenosti s dálkovým chovem na chatě se zahradou. Slepicím byl vyhrazen na strmém kopci zahrady, porostlé ovocnými stromy, výběh asi 10X20 m, vedle výběhu byl postaven kurník.
Stavba kurníku
Nejlevnější stavební materiál s dobrými izolačními schopnostmi je různé, již použité dřevo. Máme-li např. k dispozici rozebrané bedny, zhotovíme z nich stěnové panely, znázorněné na obr. 1. Ze sllnějšíího prknna nařežeme Iatě 5 až až 6 cm široké. které z obou stran pobijeme materlálem, který máme k dispozici. Mohou to být např. i celé stěny beden. Potřebujeme čtyři stěnové panely, v nichž je třeba vynechat otvory pro dveře, okno a vchod pro slepice.
Vnitřní prostor mezi vnější a vnitřní stranou panelu vyplníme po jeoho postavoní na podezdívku vhodnou izolační hmotou (popel, škvára, mineralizované piliny apod.). Nehodí se sláma nebo plevy. Poskytovala by útulek pro myši. Izolační výplň mezi stěnami nezupomeneme silně upěchovat, aby se samovolně neslhávala.
Na obr. 2 je půdorys kurníku s vyznačením polohy ke světovým stranám. Vchod volíme z východní strany, chráněné od dešťů a vétrů. Okno je v jižní stáně. Možné je ovšém i jiné řešení.
Na obr. 3 je pohled z východní sírany. Nejúspornější je čtvercový půdorys kurníku. Zvolíme-li rozměry 200X200 centimetrů, postačí pro 10 až 15 slepic. Roční snůška od 1 slepice je 150 až 160 vajec.
Podezdívka
Stěnové panely stavíme na podezdívku, sahající asi 20 cm nad okolní terén. Stačí 15 cm široká podezdívka z cihel nebo betonu na 25 až 40 cm hluboké základy (např. z kamene nebo betonu). Do základů nalezneme kámen obvykle v okolí. Na podezdívku je dále třeba asi 70 cihel, mohou být starší z bouračky nebo i půlky. Povrch podezdívky vyrovnáme do rovnováhy maltou a z obou stran omítneme.
Podlaha
Výborná je podlaha z cihel, položených na plocho a zalitých ve spárách řídkou cementovou maltou. Lze využít jakékoli úlomky cihel. Poněkud hůře izoluje betonová podlaha, pod beton dáme cihelnou drť apod.
Obvodové stěny
Před ukládáním dřevěných stěnových panelů na podezdívku přilepíme asfaltem noho dehtem pruh izolační lepenky. Potom ze stěnových panelů sestavíme obvodové stěny a v rozích je spojíme hřebíky nebo šrouby. Otvor ve dveřové stěně upravíme tak, aby současně vytvářel veřeje, do kterých zavěsíme dveře. Okno v Jižní stěně je vyjímací a má dvojíte sklo, aby dobře izolovalo. Na léto, kdy se okno vyjímá, je okenní otvor zvenčí opatřen ještě drátěným pletivem. Těsně nad podezdívkou je v západní stěně otvor, kudy vycházejí ven slepice. Aby tudy netáhl do kurníku vítr a zima, postaví se před nim předsíňka 40X40X40 centimetrů, se stříškou a východem na jih. Tudy slepice vstupují do výběhu. Severní sténa kurníku ju bez otvorů. Protáhneme-li tímto směrem střechu asi o 65 cm, jak je naznačeno nn obr. 3, získáme krytý prostor pro pozdější postavení králíkárny.
Střecha
Spád pultové střechy směřuje k západní straně, odkud přicházejí deště. Není to však podmínkou. Na uvedené rozměry kurníku postačí spád střechy 20 cm. To znamená, že západní stěnový panel jo o 20 cm nlžší, než východní. Severní a jižní stěna má horní hrany šikmé. Na ně přibijeme latě nesoucí prkennou střechu. K pobití střechy lze opět použit odpadové dřevo, např. bedny apod. Jako krytina slřechy poslouží dehtová nebo asfaltová lepenka, kterou je třeba pravidelné natírat. Velmi trvanlivá jo plechová střecha s asfaltovým nátěrem. Lze ji zhotovit i z odpadního plechu, např. sudů apod.
Povrchová úprava kurníku
Velmi výhodné je opatřit kurník zvenku i zevnitř omítkou, která kurník oteplí a prodlouží jeho životnost.
Omítka mimoto umožňuje snadnou dezinfekci stěn pravidelným bílením. Aby se omítka na dřevěných stěnách udržela, musí být pobita rákosem nebo rablcovým pletivem. Nemáme-li je po ruce, zatlučeme do stěn na vzdálenost asi 4 až 5 cm hřebíky tak. aby hlava asi 1 cm vyčnívala, hřebíky pak omotáme a vzájemně propojíme měkkým drátem. Tím se vytvoří drátěná síť, na které omítka výborně drží.
Kdo si na omítku netroufá, nebo tam, kde se s ohledem na okolí nehodí, lze povrch kurníku upravit jinak. Spáry mezi prkny můžete např. zakrýt lištami apod. Dřevěný povrch však je třeba opatřit impregnačním nátěrem. Levný a dobrý nátěr poskytuje vyjetý olej z auta.
Vnitřní vybavení kurníku
Aby byl kurník shora dobře zateplen, zřídíme pod střechou půdu, která se na zimu nacpe slámou nebo senem. Půda současně snižuje vnitřní výšku kurníku na 150 až 100 cm. Tento prostor pak slepice snáze zadýchají. Seno výtečně izoluje, pohlcuje vlhkost a pachy, jemné senné lístky slepice rády v zimé zobou. Prostor těsně za dveřmi, kam při čištění kurníku a obsluze slepic vstupujeme, však půdu nemá (naznačeno na obr. 2). V tomto mlstě na spodní straně latě však přibijte vhodnou izolací.
Trusník a hřady
Ve výšce asi 60 cm nad podlahou zřídíme při severní stěně trusník, kde se během nočního hřadování slepic zachycuje trus. Protože přes den jsou slepice ve výběhu, je čištěni kurníku jednoduché. Postačí jednou týdně shrábnout trus z trusuiku a dát na něj trochu podestýlky. Trusník lze zhotovit ze dřeva nebo z odpadového plechu apod. Hřady jsou asi 20 cm nad trusníkem. Jsou to latě o průřezu 5x5 cm s ohoblovanými horními hranami.
Hnízda
Pro 15 slepic postačí dvě hnízda. Zřídíme je nad sebou v rohu vedle trusníku. Jsou zavěšena na stěnách, takže stěny kurníku tvoři jednu boční a jednu zadní stěnu. Vnitřní rozměry hnízd jsou 35X35X35 cm, přední stěna hnízda je volná. Aby z hnízda nevypadávalo seno, případně vejce, je na přední stěně dole přibito asi 10 cm široké prkénko. Výhodné je dno hnízd s mezerami asi 2 cm, kterými při Čištění snadno propadnou nečistoty na podlahu.
Jak je znázorněno na obr. 3, pod trusníkem i patrovými hnízdy je prostor se stelivem, volně přístupný slepicím.
Automatické krmení a napájení
Krmítko
je znázorněno na obr. 4. ke zhotoveni potřebujeme vhodná prkénka. např. z bedniček, dva závěsy a hřebíky. Funkce krmítka je patrná z nákresu: zásoba suchého krmivá (zrní. usušené a roztlučené nebo nastrouhané kuchyňské odpadky atd.) se nasype po zvednutí vlka do zásobní části kurníku. Část se dostane do korýtka v dolní částí, které je volně přístupná pro slepice. Jak slepice ze zásoby v korýtku uzobávají, sesune se další krmlvo do korýtka vlastni vahou. Rozměry krmítka volíme podle dostupného materiálu: pro 10—15 slepic, obsluhovaných jednou týdně, postačí krmítko s obsahem asi 5 litrů. Nechceme-li z jakýchkoliv důvodů, aby slepice z krmítka zobaly, zakryjemo přístup ke korýtku zavěšeným prkénkem (např. chceme-li, aby bylo přudnostně zkonzumováno jíně krmlvo).
Napáječka
Postačí plechový kbelík od marmelády a plechová nebo kamonlnová mlska. Napáječka je schematicky znázorněna na obr. 5. Asi 1.5 cm od horního okraje kbelíku propíchneme otvor asi 3 mm v průměru, kbelík naplníme vodou a přikryjeme jej jako pokličkou, miskou obrácnnou dnem vzhůru. Kbelík i misku pak uchopíme oběma rukama a rychle obrátíme. Kbollk pak je dnem vzhůru a stojí v misce, Jelikož dno leží na vodorovné pevné ploše. Během převracení zaplní voda misku, zbytek zůstává v kbelíku. Když slepice vypiji vodu v misce až k dírce u okraje kbelíku, vnikne tudy dovnitř vzduch a opět trochu vody vyteče do mlsky.
Miska má mít poloměr jen o 2 cm větší než kbelík. Tím se zabrání znečišťování vody v napajedlu aby kbelík a případně i miska nerezavěly, opatříme je nátěrem, např. asfaltovým. Tato automatická napáječka se musí jednou týdně dokonale umýt, jinak pracuje zcela spolohllvě. Aby slýpky nesedaly na horní dno napéječky a přitom ji případně nepřevrátily, stavíme napáječku těsně vadle stěny kurníku s na dno šikmo ke stěně postavíme ast 30 cm dlouhé prkénko. Na šikmé ploše prkénka se slepice neudrží (viz. obrázek 5).
Zabezpečení na zimu
Letni provoz v kurníku je bez problémů. Dobře se však musíme připravit na zimu, neboť za silných mrazů musí kurník poskytovat teplé ustájení. Na tom závisí zimní nosnost, nezamrzání vody v napajedle apod.
V prvé řadě, jak jsme již uvedli, vycpeme půdní prostor senem, slámou nebo suchým listím. Důležitým zdrojem tepla v kurníku je také hluboká podestýlka. Její přehrabování poskytuje v zimě slepicím zaměstnání. Jako náhradu za pobyt ve výběhu.
Hluboká podestýlka
vyplňuje v zimě celý prostor cihelné podezdívky do výšky asi 20 cm. Podestýlku zakládáme začátkem října tak, že postupně vrstvíme a ušlapáváme na podlaze kurníku vrstvy různého steliva (například sena, slámy, listí, suché trávy apod.). Stelivo mírně pokropíme a prosypáváme práškovým vápnem. Výborné je přidat do hluboké podestýlky též vrstvy rašeliny. O prohrabávání podestýlky se postarají slepice, stelivo se postupně rozkládá a přitom vyvíjí teplo.
V zimě na výstupní otvory pro slepice pověsíme látku s pruhy silnější látky, abychom otvory uzavřeli a přitom slepice mohly vycházet ven. Okno je dvojmo zasklené, ale musí být i dobře utěsněné. Rovněž dveře opatříme těsněním. Za dveře zavěsíme vhodný závěs, např. ze starého koberce apod.
Aby nezamrzala voda, vložíme dlaždici, na níž miska leží, do hluboké podestýlky.
Několika slovy o krmení
Jak již bylo uvedeno, do automatického kurníku lze dávat jen suché krmení. Slepice však mají rády i různě měkké míchanice z vařených brambor, kuchyňských odpadků se šrotem, otrubami atd. Rády si pochutnají i na zbytcích masa. Slepičí pamlsek jsou kosti, které předkládáme paličkou důkladně roztlučené (ostré kosti mohou poranit vole). Slepice spotřebují hodně zelené píce, zejména je-li mladá a štavnatá, v zimě rády zobají jemné lístky sena. Pro zimu je důležité i šťavnaté krmtvo, např. krmná řepka. Máme-li přebytek jablek nebo hrušek (i horších odrůd), slepice je rády v zimě zobají.
Důležitá je minerální výživa. Na prvém místě vápník pro tvorbu skořápek. Proto zkrmujeme i skořápky zbylé po vejcích spotřebovaných v domácnosti. Protože slepice potřebují pro dobré tráveni i kamínky ve voleti, předkládáme starou omítku, rozklepanou opuku utd.
Nejdůležitější složkou vajec jsou bílkoviny, na jejich dostatku v krmné dávce závisí i snůška. Část bílkovin v krmné dávce má být živočišného původu. Kromě již jmenovaných zbytků masa, kostí apod. jde slepicím k duhu mléko a odpadky z mléčných výrobků, droždí apod. Při rytí zahrádky poskytnou „masnou" potravu i různi červi. Žížaly, živočišní škůdci apod. Dobrá pitná voda má být neustále k dispozici.
Zdroj: UDĚLEJ SI SÁM 1970, DR. ING. JOSEF ŠULC
